Mám, co jsem si zasloužil

Kniha s posledními slovy Rudolfa Slánského před popravou v názvu detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, zejména s tzv. „protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským“. Díky svým možnostem přístupu do archivů KSČ se stal autor jedním z nemnoha historiků přesně obeznámených s temným pozadím politiky KSČ na v prvních poúnorových letech a jeho knihy patří stále k zásadním pramenům.

Od prvního vydání knihy o přízračných mechanismech přípravy monstrprocesů, o velmi důmyslné manipulaci s lidmi, o zákulisí vnitrostranických bojů a o dokladech známého pořekadla, že revoluce nakonec požírá své děti, sice uplynulo již několik desetiletí, ale text je stále živý a sdělný. A to zejména v době, kdy se bohužel občas relativizuje etický odkaz historie, mluví se o tzv. „demokratickém komunismu“ a popírají sama dějinná fakta.

„Jak prohlásíte lidově demokratickou republiku diktaturou proletariátu, tak je to diktatura. A každá diktatura je tvrdá, nesmlouvavá a s nástupem diktatury proletariátu začíná ta vlna nezákonnosti, která se potom stala typickým rysem poúnorových let. Masová nezákonnost… A masová nezákonnost si nevybírá. Nakonec postihuje i ty, kteří ji začínali dělat.“

Karel Kaplan