Pozvolna, byť trochu nejistě se blíží jaro a svět kolem nás se začíná probouzet ze zimního spánku a připravovat na aktivnější část roku. Všichni už se těšíme, až budeme moct trávit více času venku. A co je lepší než si po práci sednout pod pergolu, uvelebit se v zavěšené hamace nebo si lehnout rovnou do trávy a číst si? Máme tu pro vás tipy na tři knihy, které se pro takové relaxační rozpoložení hodí naprosto dokonale.

Dvakrát se vypravíme do Švédska – zahloubáte si uprostřed švédských hvozdů a poté zameditujete v thajském lesním klášteře. Do třetice si zabilancujete spolu s jedním z nejpopulárnějších norských autorů Josteinem Gaarderem nad stavem světa a budoucností lidstva.

Žít v přírodě: Pod širým nebem

Nádherná švédská krajina láká každoročně mnoho dobrodruhů. S knihou Pod širým nebem, kterou napsal bývalý švédský atlet Markus Torgeby se můžete vydat do lesů i z domova – kniha totiž obsahuje celoformátové fotografie, které pořídila Markusova manželka Frida.

Kdysi nadějný švédský atlet se rozhodl opustit hektický styl života ve městě a usadit se v lese. V knize detailně popisuje, co ho k tomu vedlo a co všechno mu to dalo. Byl rok 1999 a jemu pouhých 20 let, když si sbalil do batohu nezbytné věci, jako je sekyrka, nůž nebo vlněné ponožky, a vydal se do divočiny. Bezmála 5 let žil jako poustevník v dokonalé harmonii s přírodou. Tato zkušenost ho nesmírně obohatila a touto knihou se s námi dělí jak o osobní zážitky, tak o řadu praktických návodů, třeba jak šplhat na stromy, jak si postavit postel venku anebo čím se v lese utřít… Především ale o to, jak uklidňující účinek má na člověka život v těsném spojení s přírodou.

Kniha vyšla v roce 2020, tedy v době, kdy svět zachvátila pandemie koronaviru a lidé začali masově přehodnocovat trávení času venku. Ve Švédsku se stala ihned bestsellerem – a to nejen díky příhodnému načasování a skvělým fotografiím, ale také díky pokornému a pokojnému stylu psaní: Markus nikomu nic nevnucuje, nechce nikoho přesvědčovat, objevil zkrátka léčivou sílu přírody a laskavě se s námi o to chce podělit.

Řadu Švédů, kteří, jak víme, patří k velmi materiálně založenému národu a lpí na svém komfortu, inspiroval k tomu, aby zkusili vyjít ze svých čtyř stěn. Otevřením pomyslné brány do lesa se otevře i cesta k novému vnímání okolního světa. Omezení blahobytu není podle Markuse nevýhoda, ale spíš příležitost vrátit se ke kořenům a hledat bohatství tam, kde odjakživa bylo. Všude kolem nás.

TIP: Víte, co použít, když jdete v přírodě na velkou?

Například na podzim máte k dispozici „... spoustu měkkého materiálu na utření: zvadlé listí, různé druhy mechu, rašeliník. Mechy z rodu rašeliníků jsou jako antiseptická mycí houba, navíc jsou měkké, a váš zadek tak bude jako v bavlnce. Hlavně si dřepněte pokud možno co nejdál od smrku: smrkové jehličí píchá a dokáže se zavrtat i do toho nejhebčího mechu. Jak se vám ostré jehličky zabodnou mezi půlky, končí veškerá legrace. (…) Také jsou určité druhy trávy, kterým se radši vyhněte: taková ta zaoblená luční tráva, s tou se utírá dost těžko, a ploché stvoly ostřice jsou jako žiletky, klidně by vás dokázaly mezi půlkami pořezat. Svěřte radši očistu krátkým a měkkým stéblům. Nebo zkuste kapradí.“

Kniha vyšla v překladu Heleny Stiessové.

Žít přítomností: Moudrost mnicha

Björn Lindeblad následoval podobný osud jako Markus Torgeby. V mládí měl život skvěle a jasně nalinkovaný: studoval na prestižní švédské vysoké škole, odkud ho ještě před absolutoriem rekrutovala mezinárodní finanční skupina a zaměstnala jako ekonomického experta. Zvykl si létat business třídou, pořídil si dům na pobřeží a zdálo se, že mu nic nechybí ke štěstí. Časem ale zjistil, že právě naopak. Firmu ze dne na den opustil a vrhl se do dobročinných projektů, které ho zavedly až do Asie. V Thajsku zkusil kurzy meditace v tamním klášteře a nakonec se rozhodl všechno ve Švédsku prodat, opustit své blízké a přidat se k takzvaným lesním mnichům, odnoži thajského buddhismu. Stal se z něj mnich jménem Natthiko – Ten, který nabývá moudrosti.

Po 17 letech mnišského života se nicméně rozhodl vrátit do „běžného“ světa. Jak všechna ta rozhodnutí a zvraty prožíval? Jak se učil neusnout při meditacích? Jak vše nesli jeho nejbližší? A jak dostál svému mnišskému jménu? O tom všem a mnohém dalším se rozepsal v knize s názvem Moudrost mnicha, která vyšla česky v překladu Martina Severýna.

Jeho jedinečné svědectví, které obletělo svět, přitom nenabízí žádné návody, ale inspirativní příběh plný úvah o hledání štěstí, o pomíjivosti, o potřebě zbavit se zbytečných a toxických myšlenek, o hledání klidu, o empatii a odpuštění, o vztahu k sobě samému i druhým. To vše podává se skromností, jemným humorem, a především se smířením – v roce 2018 mu totiž diagnostikovali nevyléčitelnou ALS, které krátce před vydáním českého překladu bohužel podlehl.

Kniha je velmi upřímnou a srozumitelně formulovanou zprávou o jednom životě a její účinek tkví v tom, jak snadno se lze s autorovými úvahami ztotožnit. A ač byste to vzhledem k tématu možná nečekali, často se u ní budete usmívat, ba i nahlas smát. Pro ilustraci uvádíme pár hezkých příkladů, které jsme si při korekturách poznačili.

„Vědění je hrdé na všechno, co ví. Moudrost je skromná před vším, co neví.“

„Dozvíš se všechno, co se potřebuješ dozvědět, až se to budeš potřebovat dozvědět.“

„Otevřete se přítomnosti, protože to je jediné místo a čas, kde se život skutečně odehrává.“

„Netoužím žít s rovnou páteří a spolehlivým vnitřním etickým kompasem z toho důvodu, že se to píše v jakési knize. Nebo proto, že mi to nakazuje jakýsi starý, zaprášený náboženský spis. Nechci působit dobře v očích druhých. Nedělám to proto, že na obláčku sedí stařec se stříbrnými vlasy, vousy a nesmírně dlouhým ukazováčkem a vede si účetní rozvahu a výkazy všeho, co říkám a dělám. Toužím tak žít zkrátka a dobře proto, že si své činy pamatuji já!“

„Nežijeme v chaotickém a lhostejném vesmíru. Naopak. Naše existence rezonuje. Záměry, které se za našimi činy a slovy skrývají, se kdesi odrážejí. To, co vysíláme ven, se nám v dlouhodobém horizontu vrací. Svět neutváří sám sebe, svět utváříte vy. Buďte tedy tím, čeho si přejete vídat ve světě více.“

„Pomalu, ale jistě jsem si uvědomoval, že mohu poslouchat moudřejší hlas, že se dá se životem tančit, a ne se ho snažit kontrolovat. Že mohu žít s otevřenou dlaní, a ne jako vyděšená sevřená pěst.“

„Jakou největší překážku musejí na cestě k osvícení překonat vaši západní učedníci?“ – „Názory.“

Žít v harmonii: Teď je to na nás

Číst tuto knihu je jako laskavé objetí nebo pohlazení od dědečka, obzvlášť pokud jste si oblíbili norského autora knih pro děti i dospělé Josteina Gaardera. Ten se celosvětově proslavil románem Sofiin svět, v němž do té doby netradiční a velmi přístupnou formou popsal celé dějiny filozofie.

Tento titul se filozofie také dotýká, a přestože se jedná o non-fiction, blíží se proslulému Sofiinu světu asi nejvíc. Sbírka úvah je koncipovaná jako dopis vnoučatům a Gaarder zde v podstatě shrnuje svou životní filozofii. Vyjadřuje se k řadě témat, která jsou jak nadčasová – vztah člověka a přírody, mezilidské vztahy, čas, láska, život, smrt; ale také velmi aktuální a hýbou současným světem – udržitelnost planety Země, vymírání živočišných druhů či klimatické změny.

Jeho dvorní překladatelka do češtiny Jarka Vrbová o tomto nejnovějším díle prohlásila, že Gaarder vlastně celý život píše jednu knihu – ať už pro děti, mládež nebo dospělé – o tom, že život na téhle planetě je naprosto unikátní. Život ve všech svých podobách ho fascinoval od dětství a nikdy jej udivovat nepřestal. Přirozeně tedy v textu klade více otázek a podněcuje k zamyšlení, než že by nám servíroval odpovědi jako vychlazenou limonádu na stříbrném tácu za slunečného dne... A v záplavě těchto otázek hledá odpověď na tu nejdůležitější: Jak můžeme zachovat planetu pro generace, jež přijdou po nás?

Budete-li právě za slunného dne sedět venku s vychlazenou limonádou, nezapomeňte si s sebou právě tuto knihu... Protože: „Svět je takový, jak ho prožíváme.“