V lednu vyšla v našem nakladatelství detektivka Temná pláň, třetí díl čtenářsky oblíbené série spisovatele Andyho Maslena, kterou do češtiny překládá Adéla Špínová. Kdo jsou její oblíbené postavy a s jakými oříšky se během své práce potýkala? Přečtěte si v následujícím minirozhovoru.

Všemi díly Temné série se prolíná osobní život hlavních postav, která z nich vám nejvíce přirostla k srdci a proč? 

Líbí se mi dynamika vztahu mezi Fordem a jeho synem Samem, kterému je na začátku série patnáct a je to takový typický puberťák, navíc vyrůstající jen s otcem, který na něj kvůli práci nemá čas. Postupně ale vidíme, jak Sam dospívá (a Ford se s tím musí smířit), jak se skamarádí s Fordovou kolegyní Hannah a občas má třeba i podnětnou poznámku k vyšetřovanému případu.

Každý autor má svůj specifický styl psaní, jak se vám Andy Maslen překládá? Můžete se podělit o nějaký konkrétní příklad „překladatelského oříšku“, s nímž jste se musela vypořádat?

U Andyho Maslena není ani tak náročný samotný styl psaní, jako spíš spousta informací a reálií, které musím dohledávat, a to jak v britském prostředí, tak v tom našem, aby výsledek fungoval nejen jazykově, ale i smysluplně v našich podmínkách. Někdy jde o to, jak je organizovaná policie (v Británii většina složek nenosí u sebe střelné zbraně, zatímco v Česku ano), někdy o tradice či zvyklosti, které jsou v Británii jiné než u nás (třeba v Temném dědictví hraje důležitou roli šlechtický rod, který vlastní a spravuje rozsáhlé pozemky). Nebo je potřeba rozhodnout o překladatelském řešení něčeho, co v angličtině není problém. Například v Temné pláni figuruje řada postav z armádního prostředí a spolu s redakcí jsme řešili, jak fungují vojenské hodnosti a jestli se používají jejich ženské tvary (tedy jestli oslovujeme „majore Robinsonová“ nebo „majorko Robinsonová“ – v anglickém originálu z hodnosti a příjmení pohlaví ani nepoznáme). Nakonec jsem oslovila kolegu, který je členem aktivních záloh a má poměrně čerstvý výcvik, a ten mi se současným vojenským jazykem hodně pomohl.