V letní čítance procestujeme všechna zajímavá místa, na kterých se odehrává děj našich oblíbených knih. První zastávkou je Finsko, kam se podíváme s ukázkou z knihy Průsvitné srdce od Katji Kallio.

Když se život skutečně obrátí vzhůru nohama, člověk upře pohled zpátky a hledá okamžik, o němž může prohlásit: Tady je! Zářivý bod, kdy se všechno změnilo. Tady je ta hvězda, která spadla na zem, která vybuchla, když jsem na ni nic netušící stoupl. Kdybych se vydala jinou cestou, zůstala ten den doma nebo šlápla o pět centimetrů dál, všechno by teď bylo jinak. 

Nejdřív jsem si myslela, že všechno začalo domem natřeným namodro. Potom mi došlo, že to není pravda, začalo to už mnohem dřív. Ale kdy? Tehdy když vypukla válka? Mým narozením anebo tím tvým? Spadla hvězda už tenkrát a jenom čekala na to, až vyrostu a stoupnu na ni? 

Zbytek světa si výbuchu hvězdy nevšiml. Dvakrát denně k nám začal jezdit vlak s mlékem, což znamenalo, že s frontami na mléko byl jednou provždy konec. Právě o tom všichni mluvili – a taky o tom, že ve středu města otevřeli nový obchod. 

Tak ve středu města, stěžovaly si ženské z našeho břehu. No, to je nám úplně k ničemu. Je to prašť jako uhoď, jestli budeme chodit tam, anebo do Alfy na Železniční ulici. Oba krámy jsou stejně daleko, padne na to stejně času. 

Ve městě by bylo dost práce pro všechny, skutečné, důležité práce, ale naše ženy den co den chodily tam a zpátky, a tak marnily čas. Tu mlíkárnu by měli zřídit tady, říkaly. V Nordmanovic domě byl dřív obchod a teď to tam zeje prázdnotou. Proč ji nemůžou otevřít tam? Kdyby se museli dennodenně tahat tři kiláky se třemi deci mlíka na hlavu, to by se tu obchody zakládaly jedna radost.