Francouzský novinář a spisovatel Christophe Tison se stal v dětství obětí zneužívání ze strany rodinného přítele. Traumatické životní období ho inspirovalo k sepsání Deníku L., v němž se rozhodl dát slovo jedné z nejznámějších literárních postav – Lolitě.

Když v roce 1955 vydal Vladimir Nabokov román Lolita, vyvolalo to ve světě vlnu bouřlivých reakcí. Kniha s vytříbeným literárním stylem na straně jedné, ale s neobvykle kontroverzním obsahem na straně druhé. Velké sousto pro tehdejší konzervativní společnost. Příběh dvanáctileté dívky Dolores, kterou unese a zneužívá nevlastní otec, je dnes všeobecně známý. Christophe Tison se ale na něj dívá ještě z jiného úhlu. „Nabokovův text se mi dostal poprvé do ruky v sedmnácti letech, když jsem se akorát dostal ze spárů svého predátora,“ popsal Tison v rozhovoru pro francouzský časopis Causette. „Velmi silně jsem se ztotožnil s Lolitou, protože já byl malý Lolito,“ dodal.

Šedesátiletý francouzský novinář dnes v médiích otevřeně mluví o tom, jak několik let čelil obtěžování pedofilního přítele rodičů. Z otřesných zážitků se pak „vypsal“ v autobiografické knize Il m’aimait (Miloval mne), která se v roce 2004 stala ve Francii bestsellerem. Psychické trauma z dětství a mediální zájem po vydání knihy ho zdrtily natolik, že se musel léčit ze závislosti na drogách a alkoholu. Toto téma rezonuje i v jeho dalších autobiografických knihách.

Před několika lety Tison vyhověl nabídce nakladatelství a začal psát novelu na motivy Nabokovova románu. Podle svých slov zatoužil dát prostor hrdince, jejíž hlas dosud nikdo neslyšel. „Jediným vypravěčem je tam nevlastní otec a zároveň svůdce Hubert Humbert,“ upozornil Tison s tím, že chtěl očistit Lolitinu pověst „nymfičky“ a zastat se jí.  Nejtěžší prý bylo najít správnou literární formu. „Mnoho dospívajících dívek si v tomto věku vede deník. Psal jsem si ho i já. Jakmile mě tohle napadlo, šlo to velmi hladce a kniha byla hotová za čtyři měsíce,“ vzpomínal Tison.

Výsledkem je Deník L., soubor velmi intimních zápisků, které si fiktivní hrdinka Lolita vedla v letech 1947–1952. Nahlíží na události popsané ve slavném románu Lolitinýma očima, pohledem oběti nejen chlípného otčíma, ale dalších mužů v jejím životě. Je zřejmé, že se autor díky vlastním zkušenostem dokázal do Lolity velmi dobře vcítit, a rád se k ní v rozhovorech přirovnává. Rozdíl mezi nimi je ale zásadní. Tisonův život není fikce.