blog

Bylo slunné dopoledne 27. května 1942, když šestnáctiletý Liboš Buben vešel do čekárny ordinace Dr. Krauseho na Kirchmayerově třídě (dnešní Zenklova). Zanedlouho uslyšel z nedaleké zatáčky tlumenou ránu.

Francouzský novinář a spisovatel Christophe Tison se stal v dětství obětí zneužívání ze strany rodinného přítele. Traumatické životní období ho inspirovalo k sepsání Deníku L., v němž se rozhodl dát slovo jedné z nejznámějších literárních postav – Lolitě.

Státní bezpečnost patřila k nosným sloupům a k hlavní opoře komunistického režimu. Její úkoly a cíle, jakož i metody její práce se během jejího trvání měnily, ale vždy ochraňovala režim, právě existující podobu moci. V období, kterým se zabývá tato kniha, dosáhly moc a hrůzy aktivity Státní bezpečnosti nejvyššího stupně. Tragicky zasáhla do osudů statisíců občanů a do života celé společnosti. Její činnost byla mnohotvárná a ovlivnila všechny oblasti společenského života. Obrovskou roli přitom hráli tzv. sovětští poradci. O nezákonnostech Státní bezpečnosti podaly mnohá svědectví její oběti, a to již vletech 1968–1969, a nejvíce od roku 1990. Tehdy se počaly zpřístupňovat dosud utajené archivy, které odkrývají další a další poznatky o této instituci. O činnosti Stb jako mocenského nástroje KSČ snad nejlépe vypovídají přímo citace některých aktérů

Salisbury je poklidné město s pětačtyřiceti tisíci obyvateli, které leží západně od Londýna. Ideální místo pro penzisty. A také častá zastávka turistů, kteří si prohlédli nedalekou kamennou stavbu Stonehenge, pět tisíc let starý podivný monument, sloužící patrně v pravěku k náboženským obřadům i k astronomickým pozorová¬ním. Na jaře 2011 koupil na okraji města domek Rus Sergej Skripal. Dal za něj 350 tisíc liber. Kromě toho si pořídil luxusní auto BMW 20D. Britové mu přiznali penzi jako plukovníkovi jejich armády…

Zábavné stripy ze světa cyklistiky pro profíky i pro hobíky!

Karel Pacner, je jedním ze dvou Čechů, kteří byli v červenci 1969 u startu prvních lidí na Měsíc. Pracoval tehdy v Mladé frontě, umanul si, že takovou převratnou událost musí komentovat přímo z místa, a to také učinil. Jeho každodenní zprávy Houstne, tady Pacner se staly kultovními. Z pohledu dnešní doby, kdy existují mobilní telefony, internet, družicové přenosy…, se zdá být vznik tehdejších reportáží a jejich přenos přes oceán přímo neuvěřitelný. Uběhlo půl století a Karel Pacner pořád patří mezi novinářské špičky a špičky autorů literatury faktu, s novými technologiemi se zcela samozřejmě sžil a od svého počítače dokáže bádat mj. v archivech tajných služeb. O čemž svědčí ohlas jeho posledních knih z oblasti špionáže. Karel Pacner je bezesporu českou jedničkou v popularizaci kosmonautiky i špionáže.

S překladatelkou z norštiny Kateřinou Krištůfkovou jsme si povídali o tom, co ji přivedlo k překladatelskému povolání, na jaké překlady ráda vzpomíná anebo jak ji umí překvapit autor, od kterého přeložila už asi patnáctou knihu. Uhádnete, kdo to je?

Charlottě Kotíkové bylo v únoru 1948 teprve sedm let. Na události těch dnů si ale dobře vzpomíná i proto, že její rodině přinesly tragickou ztrátu. Vyrůstala se svou matkou, tetou a babičkou v nevšedním společenství čtyř žen v bytě ve Všehrdově ulici na Malé Straně. Semknuté rodině vévodila babička Bohumila Masaryková-Slavíčková, řečená Míla, která byla vdovou po Herbertu Masarykovi, starším synovi prvního československého prezidenta. Charlotta Kotíková svěřila své vzpomínky Paměti národa.

Světový bestseller z období druhé světové války je výsledkem dlouhého pátrání v archivech, sbírání materiálů a zaznamenávání osobních svědectví. Na jeho počátku stálo náhodné odhalení rodinného tajemství.

Když bylo Georgie Hunterové patnáct let, dozvěděla se, že její předkové patří k těm, kdo přežili holocaust. Neuvěřitelný příběh své rodiny se nakonec rozhodla zpracovat ve svém debutovém románu – a jeho vznik doprovázelo náročné pátrání.